Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Jak volný trh chrání životní prostředí

Richard L. Stroup, Ph.D. a Jane S. Shaw

Konvenční ekonomické učení praví, že od neregulovaných trhů nemůžeme očekávat ochranu životního prostředí. V teorii nobelovského ekonoma Paula Samuelsona jsou čistý vzduch a voda „veřejnými statky“, jejichž hodnotu tržní procesy příliš dobře neodrážejí.

Dle Samuelsona potenciální znečišťovatelé nezvažují při svém jednání společenské náklady, nýbrž pouze své vlastní náklady. Protože úsilí o udržení čistého životního prostředí navíc prospívá i těm, kteří jej nefinancují, čelí každý jedinec silnému pokušení se takovému financování vyhnout.

Takováto analýza se dnes již stala tak široce přijímanou, že většina lidí si nedokáže představit jinou alternativu než vládní environmentální regulaci vzniklou v průběhu několika předchozích desetiletí.

Tento systém se však potýká se spoustou komplikací. Když jsou environmentální cíle a regulace určovány politicky, jsou součástí procesu, který je často poháněn bezdůvodnou záští, podporován strachem veřejnosti a zákony v něm jsou vytvářeny na popud privilegovaných skupin. Populismus a klientelismus namísto skutečného ohrožení životního prostředí – to v dnešní době určuje priority environmentální regulace.

Měli bychom tak být připraveni dát šanci tržnímu přístupu k ochraně životního prostředí, který zde existoval v minulosti a i v současnosti by mohl sloužit lépe než stávající systém. V dlouhém období je soukromé vlastnictví nejefektivnějším ochráncem životního prostředí – za podmínky, že vlastnictví je převoditelné a je chráněno soudy, které činí jedince odpovědnými v případě narušení cizího majetku či života znečišťujícími látkami. Takový systém soukromého vlastnictví by chránil životní prostředí ze stejného důvodu, z jakého chrání jakýkoli jiný typ majetku: motivuje k zodpovědné správě majetku.

Celý příspěvek

Reklamy

Únor 26, 2011 Posted by | Články jiných autorů | , | Napsat komentář

Navštivte český Ludwig von Mises Institut

Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj. Životní motto Ludwiga von Misese, rakouského ekonoma a filosofa, který celý život upozorňoval na zlo, kterým je kolektivní násilí zvané stát. Ludwig von Mises musel kvůli publikování svých myšlenek a kvůli svému židovskému původu roku 1934 opustit rodnou zemi a následně i evropský kontinent, na kterém se rychle šířila ideologie národního socialismu.

Roku 1982 založila Misesova žena Margit Ludwig von Mises Institute, think tank šířící odkaz jejího zesnulého manžela na poli ekonomie a politické filosofie. S Mises Institute spolupracovali kupříkladu ekonomové Friedrich August von Hayek, Murray Rothbard či Hans-Herman Hoppe. Za téměř třicet let existence vydala tato instituce více než tři sta knih věnovaných tématice státu, volného trhu a lidského jednání obecně. Po jejím vzoru rovněž vznikl obdobný institut v Brazílii, Polsku, Švédsku, Belgii, Rumunsku a Ekvádoru.

Inspirováni silou myšlenek Ludwiga von Misese a jeho intelektuálních následovníků jsme se rozhodli založit česko-slovenskou obdobu Mises Institute. Naším cílem je vzdělávání české a slovenské společnosti v otázkách ekonomie, politické filosofie a společenské harmonie. Jsme pro svobodu, dobrovolnost, individualismus a ochranu soukromého vlastnictví. S danými tématy se na stránkách českého Ludwig von Mises Institutu můžete pravidelně seznamovat v článcích přeložených i našich vlastních.

Listopad 30, 2010 Posted by | Články vlastní | , , | komentářů 5

Jak dlouhou by měly mít věci životnost?

Llewellyn H. Rockwell, Jr., Únor 2005

John Kenneth Galbraith, onen nesnesitelný puritán, napsal v roce 1958 zvláštní knihu jménem The Affluent Society, která měla obrovský vliv na několik generací protitržních aktivistů. Cílem knihy bylo zásadně změnit debatu ohledně socialismu a kapitalismu. Zatímco socialisté dříve argumentovali, že kapitalismus vyrábí příliš málo, nyní obrátili s Galbraithem směr a začali tvrdit, že kapitalismus vyrábí příliš mnoho špatných věcí (určených ke spotřebě) a příliš málo dobrých věcí (veřejných statků, rovnosti atd.).

Jedním z mnoha cílů, na něž kniha útočila, byla „plánovaná zastaralost“ – praktika výrobců navrhovat své výrobky tak, aby se v určitém čase v budoucnosti opotřebovaly a přestaly fungovat. To přimělo spotřebitele jít a znovu si koupit nový a velice podobný předmět. Tito mazaní výrobci dotvářeli plánovanou zastaralost kosmetickými vylepšeními, kterými obalamutili spotřebitele myslícího si, že udělal dobrou koupi, zatímco byl ve skutečnosti oloupen placením dvakrát za něco, co by měl koupit jen jednou.

Takové uvažování vychází z falešných předpokladů. Zaprvé tento myšlenkový model předpokládá, že výrobci jsou mnohem mazanější než spotřebitelé, kteří jsou chápáni jako pouhé pasivní oběti kapitalistových zájmů. Ve skutečném světě jsou to však právě výrobci, kteří mají co dělat, aby udrželi krok s rozmarnými, diskriminujícími, skrblícími a malichernými spotřebiteli, kteří vyhazují výrobky a nakupují nové z důvodů jak racionálních, tak záhadných.

Za druhé, takový model stojí na zvláštním normativním předpokladu, že výrobky by měly vydržet tak dlouho, jak je jen možné. Ve skutečnosti však neexistuje žádná pevně daná tržní preference ohledně toho, jak dlouho by měly výrobky vydržet. Životnost je prvek výroby, jež zcela reaguje na spotřebitelskou poptávku.

Celý příspěvek

Červenec 10, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , , | Napsat komentář

Příkazová ekonomika

Charles Goyette, 25.12.2009

Amerika se mění, bez předcházející rozvahy, debaty, či pauzy, na příkazovou ekonomiku. Příkazová ekonomika je státem shora kontrolovaná ekonomika řízená plánovači a úředníky, výbory a komisemi, správci a orgány. Příkazová ekonomika není charakteristická vzájemně sdíleným zájmem či shodou dvou stran. Je založena na nařízení. Příkazová ekonomika, jak napovídá samotné označení, řídí národní záležitosti donucením. Ve svobodné ekonomice jsou zboží a služby kupovány a prodávány na základě shody; obchodní transakce jsou založeny na souhlasu; smlouvy vznikají setkáním myslí zúčastněných stran. V příkazové ekonomice je to vláda, kdo stanovuje ceny, kontroluje a řídí zdroje a dohlíží na výrobu a spotřebu. Svobodné ekonomiky produkují prosperitu, příkazové ekonomiky produkují chudobu. Přeměna Ameriky již probíhá krkolomnou rychlostí, a to i před vyvrcholením současné krize. Historické precedenty napovídají, že jak se podmínky zhorší, proces přeměny na příkazovou ekonomiku se zrychlí.

Celý příspěvek

Únor 6, 2010 Posted by | Video, Články jiných autorů | , , , , , , | 1 komentář

Co je to volný trh? (2/2)

Všechny směny ovšem nejsou čistě dobrovolné. Mnoho jich je vynucených. Pokud Vám dá zloděj na výběr mezi „životem a smrtí“, pak je Vaše platba tomuto člověku vynucená a zloděj tak získává prospěch na Váš úkor. Jsou to právě krádeže, nikoliv směny na volném trhu, které následují merkantilistický model: zloděj získává prospěch na úkor okradeného. Vykořisťování nevzniká v rámci volném trhu, nýbrž tam, kde násilník svou oběť donucuje. Dlouhodobě je takové donucování hrou s negativním součtem, která vede k omezené výrobě, nižším úsporám a investicím, spotřebě kapitálových statků a snížené produktivitě a s ní spojenou nižší životní úrovní všech, včetně násilníků. Celý příspěvek

Září 19, 2009 Posted by | Články jiných autorů | , | komentáře 2