Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Křehkost

Nassim Taleb předkládá v nedávném EconTalku velmi poučnou myšlenku: „Vemte auto a vražte s ním stokrát do zdi v rychlosti jedné míle za hodinu. Nic se vám nestane. Když však do zdi vrazíte pouze jednou, rychlostí sto mil za hodinu, je po vás.“

Jakkoli se tento výrok může zdát jasným a samozřejmým, je mezi námi mnoho lidí, kteří jej očividně nechápou. Záchranné půjčky, ochrana pracovních míst, regulace všemožných produktů a služeb v zájmu údajné ochrany spotřebitelů či životního prostředí – to jsou každodenní příklady toho, jak není členům společnosti dovoleno „narazit do zdi rychlostí jedné míle za hodinu“; a z tohoto incidentu se následně použit a přizpůsobit. Kumulativní efekt jednotlivých regulací, direktiv, akčních plánů a zákonů se dá připodobnit automobilu nabírajícímu rychlost před srážkou se zdí.

Komplexní systém, jakým společnost sestavená ze stovek milionů jedinců bezesporu je, potřebuje očistný mechanismus v podobě dílčích neúspěchů – bankrotu firmy, krátkodobé nezaměstnanosti, finační ztráty v důsledku špatné investice. Pokud však je tento očistný mechanismus uměle (v případě společnosti politicky) potlačen, z dílčích neúspěchů krátkého odbobí se stanou systematické neúspěchy v dlouhém období. Nezaměstnanost se stává masivním jevem, firmy jsou stále více závislé na dotacích a regulátorově benevolenci, hospodářský růst ustupuje a stále více jedinců žije parazitickým životem.

Vrcholní představitelé eurosocialismu se nechali již tisíckrát slyšet, že se jim stále vyšší rychlost zamlouvá. „Euro je dobrodružným projektem“, „Bankrot státu v eurozóně je nemyslitelný“, „ECB je připravena poskytnout trhům veškerou potřebnou likviditu“ – řev motoru je již ohlušující. Připoutejte se.

Reklamy

Březen 4, 2012 Posted by | Články vlastní | , , | 1 komentář

Jsme si rovni?

Úřad pro ochranu osobních údajů zamítl zveřejňování platů státních zaměstnanců na požádání.  Zamítnutí bylo reakcí na výnos Nejvyššího správního soudu, že úřady musejí žadatelům tyto údaje o svých zaměstnancích automaticky poskytovat. Argumentem úřadu je, že „rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o poskytování informací postrádá jakýkoli rozměr z hlediska veřejného zájmu a staví do zcela nerovného postavení zaměstnance soukromé a veřejné sféry.“ (E15, 7.6.2011)

Dle této rétoriky se zdá, že v současnosti jsou si zaměstnanci soukromého a veřejného sektoru rovni. Pravda je však zcela opačná. Jak trefně poznamenává Rothbard, členy společnosti lze rozdělit do dvou skupin: čisté daňové plátce a čisté daňové příjemce.  Do první skupiny patří ti, kdo na daních více zaplatí než získají, zatímco do druhé logicky patří ti, kdo z daní více získají než zaplatí.  Ano, úředníci také platí daň z příjmu.  Jejich celkový měsíční daňový příjem je však vyšší, než daňové výdaje. Je-li v ekonomice průměrné zdanění práce ve výši 42% (tj.  případ současné ČR) a superhrubá mzda úředníka činí 30000, získá úředník každý měsíc na daních 17 500 .  Od této částky je pro pořádek potřeba odečíst cca 10-20% jako platbu nepřímých daní, čímž se celkový měsíční daňový příjem průměrného úředníka sníží na 14 000 (za předpokladu, že celou výplatu propije a zaplatí pouze 20% DPH).

U čistého daňového plátce vypadá situace na první pohled stejně, ovšem s tím zásadním rozdílem, že výchozí částka (30 000) nepochází z vynucené platby, nýbrž  z dobrovolně zaplacené odměny za poskytnutou službu.  Zatímco tržní hodnota vykonané práce určená střetem nabídky a poptávky činí 30 000, zaměstnanec soukromého sektoru bude moci přinejhorším spotřebovat statky pouze v hodnotě 14 000 (ignorujeme-li další deformace trhu zvyšující ceny a snižující kvalitu výrobků, jako je inflace či regulace).

Úřední vlk se tak nažral a soukromá ovce zůstala z poloviny celá (případně z poloviny snědená, je-li čtenář pesimista).

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zaměstnance soukromé a veřejné sféry do nerovnoměrného postavení rozhodně nestaví. V nerovnoměrném postavení jsou tyto dvě skupiny v jakékoli společnosti, kde jedna skupina žije na úkor druhé –  tj. kde jedni získávají finační prostředky na trhu v rámci oboustranně dobrovolné směny a jsou pod pohrůžkou násilí a uvěznění nuceni  platit výpalné, zatímco druzí z těchto vynucených plateb žijí.  Škoda, že se nedozvíme jak pěkně si při tom chrochtají.

Červen 7, 2011 Posted by | Články vlastní | , , | komentáře 2

S korupcí bojoval i Stalin

Před posledními volbami se politické strany předháněly ve slibech, kdo víc zatočí s korupcí. Nejvíce peněz na PR v tomto ohledu alokovala strana Věci veřejné a v očích veřejnosti se tak stala veřejným nepřítelem korupce číslo 1. Korupční skandály jsou vděčné téma: politici mají proti čemu bojovat, novináři o čem psát, novodobí hrdinové za co dostávat odměny. Boj proti korupci dnes prostě letí.

Nedlouho po volbách se však zdá, že Věci až taková spása českého politického prostoru nebudou. Člověk naopak dostává dojem, že se jedná o jakousi „rychlostranu“ na jedno použití – program si naklikají voliči, rejpavým kolegům se věnuje naditá obálka a když rejpou dál, označí se za pučisty. Poslední události ono protikorupční nadšení v ČR poněkud zkazily.

Celý příspěvek

Květen 2, 2011 Posted by | Knižní moudra, Články vlastní | , , , , , | 1 komentář

Navštivte český Ludwig von Mises Institut

Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj. Životní motto Ludwiga von Misese, rakouského ekonoma a filosofa, který celý život upozorňoval na zlo, kterým je kolektivní násilí zvané stát. Ludwig von Mises musel kvůli publikování svých myšlenek a kvůli svému židovskému původu roku 1934 opustit rodnou zemi a následně i evropský kontinent, na kterém se rychle šířila ideologie národního socialismu.

Roku 1982 založila Misesova žena Margit Ludwig von Mises Institute, think tank šířící odkaz jejího zesnulého manžela na poli ekonomie a politické filosofie. S Mises Institute spolupracovali kupříkladu ekonomové Friedrich August von Hayek, Murray Rothbard či Hans-Herman Hoppe. Za téměř třicet let existence vydala tato instituce více než tři sta knih věnovaných tématice státu, volného trhu a lidského jednání obecně. Po jejím vzoru rovněž vznikl obdobný institut v Brazílii, Polsku, Švédsku, Belgii, Rumunsku a Ekvádoru.

Inspirováni silou myšlenek Ludwiga von Misese a jeho intelektuálních následovníků jsme se rozhodli založit česko-slovenskou obdobu Mises Institute. Naším cílem je vzdělávání české a slovenské společnosti v otázkách ekonomie, politické filosofie a společenské harmonie. Jsme pro svobodu, dobrovolnost, individualismus a ochranu soukromého vlastnictví. S danými tématy se na stránkách českého Ludwig von Mises Institutu můžete pravidelně seznamovat v článcích přeložených i našich vlastních.

Listopad 30, 2010 Posted by | Články vlastní | , , | komentářů 5

Zprávy 23.8.2010

Úředníci z amerického Federálního rezervního systému (obdoby centrální banky) se rozhodli monetizovat státní dluh, tj. nakupovat státní dluhopisy. Kde vezmou oněch 200 až 300 miliard dolarů, za které chtějí dluhopisy nakoupit? Stručně řečeno, nikde. Vytvoří je prostým zápisem do počítače. Centrální banka, stejně jako jiné politické instituce, je privilegovaná. Jednání, za které jdou běžní lidé do vězení, je u takové instituce oslavováno a nazýváno monetární politikou. Připravme se na pokračující úpadek dolaru a související vzestup cen komodit, zejména drahých kovů.

Německým politikům se nelíbí, že si někteří jejich poddaní dovolují neplatit výpalné. Nakoupí tedy další kradená data, pomocí kterých situaci “napraví”. Za povšimnutí stojí zvrácený politický pragmatismus, spojený s dřívějším odkupem kradených dat – Vláda informátorovi zaplatila a koupila disk navzdory tomu, že data o daňových delikventech informátor ukradl. Berlín ale teď zdůrazňuje, že zaplacené peníze se bohatě vrátily na dodatečně zaplacených daních.“ S podobným přístupem jednali například i politici v éře třicátých a čtyřicátých let, když okrádali Židy. Nejde přece o to, zda je jednání morální a etické, ale o to, kolik nám to hodí. Zvlášťě když máme tu krizi, no né?

A ještě jedna z Německa – mladý politik Sebastian Frankenberger se rozhodl, že bude majitelům nemovitostí přikazovat, jak nakládat se svým majetkem; prosadil úplný zákaz kouření ve všech restauracích, hospodách, barech – a dokonce i na Oktoberfestu. Nyní se diví, že ho za to poddaní nemají rádi a při šaškování před kamerami ho posílají do háje. Povšimněme si krásného rozporu typického pro demokracii – zákaz schválila demokratická většina, ačkoli nynějším výsledkem je s ním spojená masová nespokojenost. Tak to dopadá, když mohou o životech a majetku ostatních rozhodovat zcela anonymní a nahodilé většiny, jejichž složení a velikost se navíc neustále mění. Výsledkem je neustávající boj všech proti všem, tedy pravý opak společnosti. Společnosti, která vyrůstá pouze z dobrovolné, nenásilné spolupráce – trhu.

Srpen 23, 2010 Posted by | Články vlastní | , , | Napsat komentář