Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Jsme si rovni?

Úřad pro ochranu osobních údajů zamítl zveřejňování platů státních zaměstnanců na požádání.  Zamítnutí bylo reakcí na výnos Nejvyššího správního soudu, že úřady musejí žadatelům tyto údaje o svých zaměstnancích automaticky poskytovat. Argumentem úřadu je, že „rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o poskytování informací postrádá jakýkoli rozměr z hlediska veřejného zájmu a staví do zcela nerovného postavení zaměstnance soukromé a veřejné sféry.“ (E15, 7.6.2011)

Dle této rétoriky se zdá, že v současnosti jsou si zaměstnanci soukromého a veřejného sektoru rovni. Pravda je však zcela opačná. Jak trefně poznamenává Rothbard, členy společnosti lze rozdělit do dvou skupin: čisté daňové plátce a čisté daňové příjemce.  Do první skupiny patří ti, kdo na daních více zaplatí než získají, zatímco do druhé logicky patří ti, kdo z daní více získají než zaplatí.  Ano, úředníci také platí daň z příjmu.  Jejich celkový měsíční daňový příjem je však vyšší, než daňové výdaje. Je-li v ekonomice průměrné zdanění práce ve výši 42% (tj.  případ současné ČR) a superhrubá mzda úředníka činí 30000, získá úředník každý měsíc na daních 17 500 .  Od této částky je pro pořádek potřeba odečíst cca 10-20% jako platbu nepřímých daní, čímž se celkový měsíční daňový příjem průměrného úředníka sníží na 14 000 (za předpokladu, že celou výplatu propije a zaplatí pouze 20% DPH).

U čistého daňového plátce vypadá situace na první pohled stejně, ovšem s tím zásadním rozdílem, že výchozí částka (30 000) nepochází z vynucené platby, nýbrž  z dobrovolně zaplacené odměny za poskytnutou službu.  Zatímco tržní hodnota vykonané práce určená střetem nabídky a poptávky činí 30 000, zaměstnanec soukromého sektoru bude moci přinejhorším spotřebovat statky pouze v hodnotě 14 000 (ignorujeme-li další deformace trhu zvyšující ceny a snižující kvalitu výrobků, jako je inflace či regulace).

Úřední vlk se tak nažral a soukromá ovce zůstala z poloviny celá (případně z poloviny snědená, je-li čtenář pesimista).

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zaměstnance soukromé a veřejné sféry do nerovnoměrného postavení rozhodně nestaví. V nerovnoměrném postavení jsou tyto dvě skupiny v jakékoli společnosti, kde jedna skupina žije na úkor druhé –  tj. kde jedni získávají finační prostředky na trhu v rámci oboustranně dobrovolné směny a jsou pod pohrůžkou násilí a uvěznění nuceni  platit výpalné, zatímco druzí z těchto vynucených plateb žijí.  Škoda, že se nedozvíme jak pěkně si při tom chrochtají.

Reklamy

Červen 7, 2011 Posted by | Články vlastní | , , | komentáře 2

Falešné organistické analogie scientismu

Falešné organistické analogie scientismu

Murray Newton Rothbard

1960

Organistické analogie přiznávají vědomí, či jiné organické kvality, „sociálním celkům“, které jsou ve skutečnosti pouhými označeními interakcí jednotlivců. [19] Stejně jako jsou v mechanistických metaforách jednotliví lidé determinováni, zde se stávají nemyslícími buňkami v jakémsi sociálním organismu. Ačkoli by dnes pouze málo lidí tvrdilo, že „společnost je organismem“, většina společenských teoretiků lpí na teoriích, které toto implikují. Povšimněte si například frází typu „společnost předurčuje hodnotu svých jednotlivých členů“, či „jedincovo jednání je determinováno rolí, kterou hraje ve skupině, do které patří“ atd. Takové koncepty jako „veřejné blaho“, „obecné blaho“, „veřejná péče“ atd. jsou rovněž endemické. Všechny tyto koncepty stojí na předpokladu, že někde existuje žijící organismus jménem „společnost“, „skupina“, „veřejnost“, „komunita“, a že tato entita má hodnoty a sleduje cíle.

Celý příspěvek

Listopad 15, 2009 Posted by | Knižní moudra | , , | Napsat komentář

Falešné mechanické analogie scientismu

Falešné mechanické analogie scientismu

Murray Newton Rothbard

1960

Vědecká metoda při studiu člověka vychází v dnešní době téměř zcela z budování analogií z fyzikálních věd. Následují některé nejrozšířenější mechanistické analogie.

Člověk jako servomechanismus: Tak jako Bertrand Russell, jedna z vůdčích osobností scientismu, staví realitu na hlavu přiřknutím determinismu člověku a volnou vůli fyzikálním objektům, tak se i poslední dobou stalo módou tvrdit, že moderní přístroje „myslí“, zatímco člověk je pouhou komplexní formou stroje, či „servomechanismem“ [14]. Co je zde přehlíženo je to, že stroje, nehledě na to, jak složité, jsou pouhými zařízeními vyrobenými člověkem za účelem sloužit lidským záměrům a cílům; jejich úkony jsou přednastavené jejich tvůrci a stroje nemohou nikdy jednat jinak či najednou přijmout nové cíle a řídit se podle nich. Nemohou tak učinit, protože stroje nejsou živé a proto rozhodně nemají vědomí. Jsou-li lidé stroje, na druhou stranu, pak musejí deterministé, kromě výše uvedené kritiky, zodpovědět tuto otázku: Kdo stvořil lidi a za jakým účelem? – pro materialisty poměrně nepříjemná otázka. [15]

Celý příspěvek

Listopad 12, 2009 Posted by | Knižní moudra | , , , , | komentáře 2

Co je to volný trh? (2/2)

Všechny směny ovšem nejsou čistě dobrovolné. Mnoho jich je vynucených. Pokud Vám dá zloděj na výběr mezi „životem a smrtí“, pak je Vaše platba tomuto člověku vynucená a zloděj tak získává prospěch na Váš úkor. Jsou to právě krádeže, nikoliv směny na volném trhu, které následují merkantilistický model: zloděj získává prospěch na úkor okradeného. Vykořisťování nevzniká v rámci volném trhu, nýbrž tam, kde násilník svou oběť donucuje. Dlouhodobě je takové donucování hrou s negativním součtem, která vede k omezené výrobě, nižším úsporám a investicím, spotřebě kapitálových statků a snížené produktivitě a s ní spojenou nižší životní úrovní všech, včetně násilníků. Celý příspěvek

Září 19, 2009 Posted by | Články jiných autorů | , | komentáře 2

Co je to volný trh? (1/2)

Murray N.Rotbard, The Freeman, 1/2006

Volný trh je souhrnný termín označující veškeré směny probíhající v lidské společnosti. Každá směna představuje dobrovolný souhlas mezi dvěma lidmi či mezi skupinami lidí reprezentovanými svými zástupci. Tito dva lidé (či zástupci) směňují statky; buďto hmotné komodity, či nehmotné služby.

Koupím-li si tedy noviny od prodavače novin za padesát centů, prodavač a já směňujeme dvě komodity: já se vzdávám padesáti centů, prodavač se vzdává novin. Jiný příklad – pracuji-li pro firmu, směňuji v rámci dvoustranné dohody své pracovní služby za peněžní mzdu. Firma bývá často zastoupena manažerem (zástupcem), kterému byla udělena autorita najímat.

Každá strana vstupuje do směny z toho důvodu, že očekává vlastní přínos. Každá strana také do směny v budoucnosti opět vstoupí (či již nevstoupí), protože se očekávání v minulosti naplnilo (či nenaplnilo). Obchod, či směna, existuje právě z toho důvodu, že z něj těží obě strany; pokud by tyto strany neočekávaly vlastní přínos, se směnou by nesouhlasily.

Celý příspěvek

Září 15, 2009 Posted by | Články jiných autorů | , | Napsat komentář