Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

S korupcí bojoval i Stalin

Před posledními volbami se politické strany předháněly ve slibech, kdo víc zatočí s korupcí. Nejvíce peněz na PR v tomto ohledu alokovala strana Věci veřejné a v očích veřejnosti se tak stala veřejným nepřítelem korupce číslo 1. Korupční skandály jsou vděčné téma: politici mají proti čemu bojovat, novináři o čem psát, novodobí hrdinové za co dostávat odměny. Boj proti korupci dnes prostě letí.

Nedlouho po volbách se však zdá, že Věci až taková spása českého politického prostoru nebudou. Člověk naopak dostává dojem, že se jedná o jakousi „rychlostranu“ na jedno použití – program si naklikají voliči, rejpavým kolegům se věnuje naditá obálka a když rejpou dál, označí se za pučisty. Poslední události ono protikorupční nadšení v ČR poněkud zkazily.

Celý příspěvek

Reklamy

Květen 2, 2011 Posted by | Knižní moudra, Články vlastní | , , , , , | 1 komentář

Udržitelný a neudržitelný růst

Celé dvacáté a prozatím i jednadvacáté století je charakteristické střídajícími se obdobími hospodářského růstu (konjunktura, boom) a úpadku (recese, bust). Během růstu můžeme v ekonomice pozorovat vyšší investiční aktivitu a sníženou nezaměstnanost, zatímco během poklesu tomu je naopak. Tyto dvě opakující se fáze jsou nazývány hospodářským cyklem.  Intenzivní hospodářské cykly jsou jak pro vyspělé, tak pro rozvojové ekonomiky vyčerpávající a někdy až katastrofální.

Jsou však takové cykly nevyhnutelné? Musí po růstu nutně následovat úpadek? Existuje vůbec něco jako udržitelný ekonomický růst? Díváme-li se na svět očima keynesiánské makroekonomie, dojdeme pravděpodobně k závěru, že cykly nevyhnutelné jsou, úpadek vždy nakonec přijít musí a neustálý ekonomický růst bez recesí je pouhá fantazie. Ekonom s keynesiánským pohledem na svět – za příklad nám může posloužit Paul Krugman – vidí ekonomiku jako permanentně poškozenou. Ekonomiku v průběhu hospodářského poklesu dle Krugmana sužují neduhy jako nedostatečná agregátní poptávka, past likvidity a paradox úspor. K potlačení recese a nastolení růstu je dle něj zapotřebí agregátní poptávku podporovat vládními výdaji (klidně i na válečné účely či hloubení a opětovné zahrabávání děr v zemi), past likvidity překonat slibem vyšší budoucí inflace ze strany centrálních bankéřů a paradox úspor zvrátit vládními deficity.
Celý příspěvek

Listopad 30, 2010 Posted by | Články vlastní | , , , | komentáře 2

Velká filmová loupež

V uplynulých dnech jsme mohli v novinách zahlédnout jásot nad tím, jak čeští politici podpoří český filmový průmysl částkou ve výši 250 milionů korun. Zdánlivě se jedná o dobrý nápad: my poskytneme slevu zahraničním filmařům, oni zde za oplátku natočí film, utratí zde své dolary a podpoří tak naší ekonomiku. Co však pozornému člověku může napovědět, že zde něco nehraje, je to, že slevy zahraničním filmařům nenabízejí české firmy samy od sebe, ze svých prostředků. Pokud by se jednalo o výnosný krok, učinili by jej již sami podnikatelé, kteří přeci chtějí primárně dosahovat zisku. O výnosný krok se však nejedná, a to především proto, že ona skupina my sestává z různých lidí. Na jedné straně jsme my, většina lidí, kteří danou slevu pro zahraniční filmaře zaplatí prostřednictvím daní (případně znehodnocením našich peněz za pomoci centrální banky), na druhé straně pak my, pár vyvolených pracujících v českém filmovém průmyslu, kterým stát přiláká zákazníky.

Nutno podotknout, že celá společnost podobnými opatřeními chudne. Vzhledem k tomu, že je filmový průmysl nutno dotovat z nuceně vybíraných dávek, tj. daní, je zřejmé, že v tomto odvětví není česká ekonomika konkurenceschopná. Tímto opatřením se produkční možnosti české ekonomiky naopak snižují, protože je odsáván kapitál z produktivních činností a dotovány jsou činnosti neproduktivní, tj. takové, které by na trhu bez státního zásahu v současné podobě nepřežily.

Jedná se o oloupení velkého počtu lidí, každého o malou částku, která však v kapsách úzké zájmové skupiny vytvoří příjemnou sumu. Zaobalí-li se zpráva o takové loupeži navíc do pěkného hávu v podobě nových pracovních míst a zvýšené reputace České republiky, nikdo tomu nevěnuje pozornost. Maximálně tak politiky ještě pochválí, jak se pěkně starají.

Srpen 11, 2010 Posted by | Články vlastní | , | Napsat komentář

Principy bizarní ekonomie

Art Carden nedávno publikoval na blogu Mises institutu „principy bizarní ekonomie“. Jedná se o dle mého názoru vtipné shrnutí podivuhodných představ některých populárních ekonomů. Stačí si například přečíst pár článků Paula Krugmana a člověk pochopí, o čem je řeč. Ilustrativní je například jeho Chvála velkého státu a velké vlády.

Zde je několik základních principů bizarní ekonomie dvacátého prvního století:

1. Na skutečných lidských bytostech nezáleží. Na prostoru vymezeném zeměpisnou šířkou, délkou a přírodními překážkami ano.

2. Na skutečných lidských bytostech nezáleží. Na politických abstrakcích jako jsou národní státy ano.

3. Země s největším HDP vyhrává.

4. Lidské společnosti existují proto, aby mohly vést války.

5. Obchod je druhem války.

6. Bohatství druhých zapříčiní naší chudobu. Mohou zbohatnout, pouze když my zchudneme.

7. Zákony nabídky a poptávky můžeme respektovat jen když se nám chce.

8. Jedinými důvody, proč se chtějí lidé stěhovat do USA, jsou prodej drog, páchání zločinů a pobírání sociálních dávek.

9. Jediný důvod, proč nám chtějí cizinci prodávat zboží, je užití výnosů z exportu k nákupu zbraní a bomb, kterými nás posléze zničí.

Červenec 24, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , | Napsat komentář

Můžou za to spekulanti!

Malte Tobias Kähler, 16.6.2010.

Mnoho komentátorů (z nichž většina nejsou ekonomové) vinní ze současné krize v eurozóně zlomyslné spekulanty. Shledávám tak za nezbytné pozdvihnout hozenou rukavici a vysvětlit, proč spekulanti nejsou za současný zmatek odpovědni.

Falešný boj

Není k tomu lepšího času než právě teď. Jazyk, který vůdci a média ve vztahu s krizí státních dluhů užívají, odvádí vinu od těch zodpovědných a svádí ji na spekulanty: „Merkelová a Sarkozy se zaměří na spekulanty“ (Reuters Německo); „budeme bránit Euro za každou cenu“ (José Manuel Barosso); „věříme, že nejen Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálie jsou pod útokem,“ ale že „celá eurozóna je v ohrožení“ (Jean Claude-Juncker). Německá kancléřka Angela Merkelová dokonce prohlásila, že „v určitém smyslu se jedná o boj politiků proti trhům“, s dodáním že „spekulanti jsou naši nepřátelé“ a „jsem rozhodnuta zvítězit.“ [1]

Tento „boj“ jde tak daleko, že článek, který právě čtete, může být ve Francii považován za ilegální. Podle Reuters se francouzské úřady chystají spolupracovat se zpravodajskou službou v potírání „nepodložených“ zpráv ohledně solventnosti evropských zemí. [2]

Celý příspěvek

Červenec 14, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , | 1 komentář