Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Jsme si rovni?

Úřad pro ochranu osobních údajů zamítl zveřejňování platů státních zaměstnanců na požádání.  Zamítnutí bylo reakcí na výnos Nejvyššího správního soudu, že úřady musejí žadatelům tyto údaje o svých zaměstnancích automaticky poskytovat. Argumentem úřadu je, že „rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o poskytování informací postrádá jakýkoli rozměr z hlediska veřejného zájmu a staví do zcela nerovného postavení zaměstnance soukromé a veřejné sféry.“ (E15, 7.6.2011)

Dle této rétoriky se zdá, že v současnosti jsou si zaměstnanci soukromého a veřejného sektoru rovni. Pravda je však zcela opačná. Jak trefně poznamenává Rothbard, členy společnosti lze rozdělit do dvou skupin: čisté daňové plátce a čisté daňové příjemce.  Do první skupiny patří ti, kdo na daních více zaplatí než získají, zatímco do druhé logicky patří ti, kdo z daní více získají než zaplatí.  Ano, úředníci také platí daň z příjmu.  Jejich celkový měsíční daňový příjem je však vyšší, než daňové výdaje. Je-li v ekonomice průměrné zdanění práce ve výši 42% (tj.  případ současné ČR) a superhrubá mzda úředníka činí 30000, získá úředník každý měsíc na daních 17 500 .  Od této částky je pro pořádek potřeba odečíst cca 10-20% jako platbu nepřímých daní, čímž se celkový měsíční daňový příjem průměrného úředníka sníží na 14 000 (za předpokladu, že celou výplatu propije a zaplatí pouze 20% DPH).

U čistého daňového plátce vypadá situace na první pohled stejně, ovšem s tím zásadním rozdílem, že výchozí částka (30 000) nepochází z vynucené platby, nýbrž  z dobrovolně zaplacené odměny za poskytnutou službu.  Zatímco tržní hodnota vykonané práce určená střetem nabídky a poptávky činí 30 000, zaměstnanec soukromého sektoru bude moci přinejhorším spotřebovat statky pouze v hodnotě 14 000 (ignorujeme-li další deformace trhu zvyšující ceny a snižující kvalitu výrobků, jako je inflace či regulace).

Úřední vlk se tak nažral a soukromá ovce zůstala z poloviny celá (případně z poloviny snědená, je-li čtenář pesimista).

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zaměstnance soukromé a veřejné sféry do nerovnoměrného postavení rozhodně nestaví. V nerovnoměrném postavení jsou tyto dvě skupiny v jakékoli společnosti, kde jedna skupina žije na úkor druhé –  tj. kde jedni získávají finační prostředky na trhu v rámci oboustranně dobrovolné směny a jsou pod pohrůžkou násilí a uvěznění nuceni  platit výpalné, zatímco druzí z těchto vynucených plateb žijí.  Škoda, že se nedozvíme jak pěkně si při tom chrochtají.

Reklamy

Červen 7, 2011 Posted by | Články vlastní | , , | komentáře 2