Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Jak chytit zloděje

LeFevre´s Journal, Summer 1975, vol. II, no. 3

Vlastnictví, ve své hmotné i nehmotné podobě, je zdrojem téměř všech mezilidských konfliktů na tomto světě. Socialisté obecně preferují veřejné vlastnictví. Nesocialisté obecně preferují soukromé vlastnictví. Ani socialisté, ani nesocialisté nemusejí být v tomto názoru nutně konzistentní. Pouze hrstka socialistů je nakloněna úplné socializaci a stejně tak pouze hrstka nesocialistů požaduje všudypřítomné soukromé vlastnictví.

Z pohledu socialisty není krádeží nazývána situace, kdy vezmeme bohatým a dáme chudým. Socialista takový čin nazve spravedlivou redistribucí. V táboře odmítajícím socialismus je na druhou stranu jakýkoli akt krádeže nahlížen jako “špatný”, nehledě na zlodějovy úmysly. V rámci tohoto názoru jsou však jasně rozlišitelné dva rozdílné pohledy na vlastnictví.

V tomto článku se nebudu nadále zabývat socialistickými názory. Místo toho proti sobě chci postavit dvě nesocialistické pozice, jež upřednostňují soukromé vlastnictví. Způsob, jakým lidé smýšlejí o fenoménu vlastnictví, je zcela zřejmě výsledkem procesu učení. Shůry nám předem nebylo dáno žádné správné nahlížení na vlastnictví. Inteligence nám velí porozumět podstatě vlastnictví do co největší míry a poté k němu zaujmout takovou pozici, která je současně jak slučitelná s lidským blahobytem, tak i vnitřně konzistentní. Nemůžeme se tedy držet například názoru, že někteří lidé krást mohou a jiní nemohou a být při tom vnitřně konzistentní.

Je zcela pochopitelné, že se někomu nebude líbit ani jedna z následujících dvou pozic. Při užívání rozumu je však zásadní pochopit, že při zpochybňování dlouho přijímaných konceptů je líbivost irelevantní.

První pohled: Akt krádeže je špatný. Sestává z odcizení vlastnictví (jakoukoli metodou) druhého člověka proti jeho vůli. Protože takový akt je špatný, je poškozená strana v právu zajistit si navrácení věcí do původního stavu před aktem krádeže. Tento pohled byl rozvinut do různých podob, základ je však vždy stejný. Někteří zastánci tohoto pohledu jsou pro navrácení majetku pouze tehdy, obejde-li se to bez násilí. Jiní se drží názoru, že mají morální právo získat majetek zpět jakýmkoli způsobem, včetně zlodějovy vraždy.  Tyto varianty se tedy liší podle toho, jak daleko je člověk ochoten zajít ve snaze získat zpět své vlastnictví. To je však pro naší analýzu vedlejší. Princip, o který nám jde, je takový: akt krádeže vytváří super-právo poškozené strany získat zpět to, co jí bylo neprávem zcizeno.

Tento princip jinými slovy předkládá, že aktem krádeže nedochází k přenosu vlastnického práva; zloděj, který si dopomohl k cizímu předmětu, jej nevlastní. Poškozená osoba si tedy může právoplatně vzít to, co jí někdo sebral, protože jí to stále patří.

Druhý pohled: tento způsob nahlížení na vlastnictví a jeho krádež je založen na oddělení aktu krádeže od vlastnictví. Stručně řečeno, tento pohled zdůrazňuje, že ačkoli bylo špatné, že zloděj nabyl předmět, jenž nevlastní a učinil tak proti vůli vlastníka, je tento čin již dokonán a celá záležitost je fait accompli. Zloděj nyní vlastní daný předmět. V rámci tohoto pohledu je jednání, kdy původnímu zloději vezmeme jakýkoli jeho majetek proti jeho vůli, novým aktem krádeže.

Celý příspěvek

Reklamy

Srpen 3, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , | komentářů 7