Rothbardian`s Blog

Tu ne cede malis sed contra audentior ito.

Vládní vs. soukromé výdaje

Již dlouhou dobu se v médiích politici a různí jejich poradci předhánějí v tom, kdo dokáže lépe odstranit plýtvání státními zdroji. Problém, který si málokdo uvědomuje, leží však v samotné podstatě fungování státu. Stát jako instituce a politici a úředníci jako její zaměstnanci totiž čelí zcela jiným motivačním schématům, než jejich soukromé protějšky.

Rád bych tento fakt ilustroval úryvkem z knihy, kterou momentálně „čtu“ (poslouchám audiobook). Úryvek je z knihy Roberta Murphyho Chaos Theory. Two Essays on Market Anarchy. Ačkoli se text věnuje vojenským výdajům, je logika této argumentace dle mého názoru aplikovatelná i na jiné státní sektory.

Vládní vs. soukromé vojenské výdaje

„Výše uvedené argumenty ukazují, jak lidé žijící v tržní anarchii mohou předcházet problému černého pasažéra a jak soukromé ochranné agentury mohou získávat dostatek prostředků prostřednictvím dobrovolných plateb. Existuje však další argument, který bývá často přehlížen. Je pravda, že vynucené platby, tedy zdanění, umožňují vládám sestavovat obrovské vojenské rozpočty. Tato výhoda je však více než vyvážena tendencí vlád svými prostředky plýtvat. Pro jakékoli smysluplné srovnání vládního a soukromého obranného rozpočtu je třeba soukromému rozpočtu přiřadit několikrát větší váhu, protože soukromé firmy jsou schopny nakoupit srovnatelné vojenské vybavení za zlomek ceny zaplacené vládou.

Každý si je vědom toho, že vlády nejsou zrovna hospodárné ve svých finančních záležitostech a vojenské rozpočty vždy představují veliký podíl na celkových výdajích. Protože vojenské operace jsou často prováděny v zahraničí a v utajení, může armáda užívat své finance téměř bez jakékoli odpovědnosti. Daňoví poplatníci byli šokováni, když veřejný audit odhalil například to, že Pentagon utratil $600 za záchodové sedátko. Co si však málokdo uvědomuje je to, že takový příklad není vyjímečný, ale naprosto typický. Následkem vládního monopolu nemá nikdo žádnou představu, kolik „by měl“ stát kupříkladu letoun F-14 Tomcat a částka $38 milionů tak již nikoho nešokuje.

Celý příspěvek

Reklamy

Červenec 31, 2010 Posted by | Knižní moudra | , , | Napsat komentář

Obětovaná příležitost

Náklady obětované příležitosti v praxi, aneb There is no such thing as a free lunch:-).

Červenec 26, 2010 Posted by | Vtip týdne | , | Napsat komentář

Principy bizarní ekonomie

Art Carden nedávno publikoval na blogu Mises institutu „principy bizarní ekonomie“. Jedná se o dle mého názoru vtipné shrnutí podivuhodných představ některých populárních ekonomů. Stačí si například přečíst pár článků Paula Krugmana a člověk pochopí, o čem je řeč. Ilustrativní je například jeho Chvála velkého státu a velké vlády.

Zde je několik základních principů bizarní ekonomie dvacátého prvního století:

1. Na skutečných lidských bytostech nezáleží. Na prostoru vymezeném zeměpisnou šířkou, délkou a přírodními překážkami ano.

2. Na skutečných lidských bytostech nezáleží. Na politických abstrakcích jako jsou národní státy ano.

3. Země s největším HDP vyhrává.

4. Lidské společnosti existují proto, aby mohly vést války.

5. Obchod je druhem války.

6. Bohatství druhých zapříčiní naší chudobu. Mohou zbohatnout, pouze když my zchudneme.

7. Zákony nabídky a poptávky můžeme respektovat jen když se nám chce.

8. Jedinými důvody, proč se chtějí lidé stěhovat do USA, jsou prodej drog, páchání zločinů a pobírání sociálních dávek.

9. Jediný důvod, proč nám chtějí cizinci prodávat zboží, je užití výnosů z exportu k nákupu zbraní a bomb, kterými nás posléze zničí.

Červenec 24, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , | Napsat komentář

Net worth

Červenec 16, 2010 Posted by | Vtip týdne | Napsat komentář

Můžou za to spekulanti!

Malte Tobias Kähler, 16.6.2010.

Mnoho komentátorů (z nichž většina nejsou ekonomové) vinní ze současné krize v eurozóně zlomyslné spekulanty. Shledávám tak za nezbytné pozdvihnout hozenou rukavici a vysvětlit, proč spekulanti nejsou za současný zmatek odpovědni.

Falešný boj

Není k tomu lepšího času než právě teď. Jazyk, který vůdci a média ve vztahu s krizí státních dluhů užívají, odvádí vinu od těch zodpovědných a svádí ji na spekulanty: „Merkelová a Sarkozy se zaměří na spekulanty“ (Reuters Německo); „budeme bránit Euro za každou cenu“ (José Manuel Barosso); „věříme, že nejen Řecko, Španělsko, Portugalsko a Itálie jsou pod útokem,“ ale že „celá eurozóna je v ohrožení“ (Jean Claude-Juncker). Německá kancléřka Angela Merkelová dokonce prohlásila, že „v určitém smyslu se jedná o boj politiků proti trhům“, s dodáním že „spekulanti jsou naši nepřátelé“ a „jsem rozhodnuta zvítězit.“ [1]

Tento „boj“ jde tak daleko, že článek, který právě čtete, může být ve Francii považován za ilegální. Podle Reuters se francouzské úřady chystají spolupracovat se zpravodajskou službou v potírání „nepodložených“ zpráv ohledně solventnosti evropských zemí. [2]

Celý příspěvek

Červenec 14, 2010 Posted by | Články jiných autorů | , , , | 1 komentář